LEDVINA
Název ledvina příznačně začíná vodní hláskou, jejíž nejčastější a terapeuticky hojně využívané eurytmické zobrazení dokonce vykresluje tvar obou ledvin. Tentýž obrys často vídáme na kamenných, keramických či dřevěných žlabech určených k oživení vody pomocí proudění v pulsujících lemniskátách, (například před hlavním vchodem do budovy Semilského Waldorfského lycea.) Přidáme-li k tomu další hlásky E a D, je zde náhle důraz na strukturu a dotek, máme led. Ne snad, že bychom v ledvinách měli malou ledničku, ale i zde dochází k určité "krystalizaci". Lépe řečeno k obohacení vody krystaly chloridu sodného vylučovaného močí. A tíživost hlásky D je přesně tím zlomem ve slově led-vina, na kterém se potkává naše vědomí s nevědomými vylučovacími procesy. 'D' ze všech hlásek nejlépe vystihuje ten lehký tlak v močovém měchýři, který vede k rozhodnutí vyprázdnit se: V....! Máme-li 'L' jako hlásku vystihující podstatu vody, pak 'V' přináší volnost a uvolnění, které patří spíše vzdušnému živlu, ale smí být spojeno s přesýpáním písku stejně, jako v tomto případě s úlevným vyprouděním moči, finální, tělem odmítané moči: VIN. Toto VIN, by stejně dobře mohlo být i VEN, což by byl jen vygradovaný odmítavý postoj organismu k této tekutině, zatímco v tvaru 'vin' převažuje dojem z proudění ukončeného lehce odmítavým gestem hlásky 'N' na konci. Popisuji to zde protože, jak se domnívám, jazyk jako živý organizmus se formuje nejen podle duchovních, ale také podle psychologických zákonitostí, a tak ta část pojmu, kterou si je možné uvědomovat v běžném lidském prožívání, má velmi podstatný vliv na pojmenování.
K malé odbočce mě nyní přivádí to, co člověka zaujme na první pohled ve slově ledvina, a to je jeho druhá polovina tvořící slovo vina. Tou odbočkou, a hned uvidíte, proč jsem se na ni vydal, je modlitba "Otčenáš". Ta je zvláštní tím, jak pojmy a obrazy této modlitby směřují odshora dolů, od nejvyššího (Otče náš), po nejnižší (zbav nás od zlého). Tato modlitba se tak při bližší prohlídce nabízí jako samotným Kristem sestavený žebříček hodnot. Ale má ještě další podivuhodnou plnost. Tento směr odshora dolů jako by popisoval vzpřímené lidské tělo. Otec představuje hlavu, pod pojmem nebesa si představme prostor nad horizontálou vedenou klíčními kostmi a hlava je na nebesích, vysoko nad touto horizontálou. Ve jménu máme kompletní řečový organismus, království je srdce a celý hrudní koš. Vůle je zastoupena horními pažemi, které díky své pohyblivosti zasahují do nebes i níže (buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi). Trávicí soustava je obsažena v části: "chléb náš vezdejší dej nám dnes..." A nyní jsme konečně u vylučovací soustavy: "...a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům..." Obzvlášť patrně zde vyniká i náš podíl na práci vylučovací soustavy. A neodpouštění vede v duševním metabolismu k podobným problémům, k jakým by vedlo nevypouštění ve fyzickém těle. Neschopnost odpouštět v podstatě bolí a vede k neschopnosti soustředit se na cokoliv jiného, nemluvě o hromadící se jedovatosti. Dále pak dolní končetiny kráčí ve větě: "...neuveď nás v pokušení..." A na závěr je obzvlášť tajemné: "...ale zbav nás od zlého," které může souviset s tím, jak ploskami z našeho organismu odcházejí těžké toxické látky vyvolávající charakteristickou vůni chodidel.
V modlitbě "Otčenáš" je zvláštním způsobem přítomno celé tělo, ale není to ledajaké tělo. V "Otčenáši" je přítomen Kristus od hlavy až po paty a vyslovováním této modlitby ho zpřítomňujeme.... To je také důvod, proč musí zaznít na každé mši. Vše ostatní v tomto obřadu může být dokonce i neplatné, jak víme obzvláště my v Čechách z učení mučedníka, kterého jsme světu přinesli, a který právě za tuto a jiné pravdy zemřel! Dnes již (zhruba od poloviny minulého století) intimní setkání s Kristem získává na vrch a stává se větší silou než církev. Neboť každý, kdo o to usiluje, může se s ním setkat bez jakékoliv zprostředkující organizace. (o tom více: Ideas for new Europe, R.Steiner, GA194 a GA196.)
Tolik tedy k té těžce převažující polovině slova led - vina ve spojení s celou vylučovací soustavou. Zatímco v článku o játrech jsem uvedl tento orgán do spojitosti s hrdým a vzpřímeným jástvím, takže to, co játrům prospívá, je vzpřímený postoj, u ledvin máme z určitého pohledu protipól. Z předchozího může být zřejmé, jak ledviny souvisí s pokorou a schopností odpouštět. A to, co je pro ně příznivé, je naopak jakési shrbení, ne tedy neustále, ale čistě terapeuticky jim prospívá, můžeme-li vsedě s nataženými nohami a chodidly do fajfky přiblížit hlavu co nejblíže kolenům. Fyzické stárnutí člověka také souvisí s tím, že je stále méně schopen takového protažení. Pro konzervativní nepřizpůsobivé starší lidi se v českém jazyce vžil pojem zkostnatělost. A co jiného, než dobrá funkce ledvin, má vliv na stav našich kloubů a kostí? Lidé se s rostoucím věkem stávají často nabručenými, připadají si důležití a soudí své okolí z pozice hromadících se životních zkušeností, což je logické. Stejně logické je ovšem to, že je bolí kosti, zejména klouby a tělo jaksi tuhne. Věřím, že právě schopnost odpouštět a neodsuzovat přispívá k tomu, že kyselina močová odchází tak, jak má, nezůstává tam, kde nechceme, a že tedy ledviny, nejsou-li jinak poškozeny, pracují správně.
Ale pohleďme, když už jsme tímto způsobem zaměřili pozornost, na to, jak ledviny leží v dutině břišní. Jsou trochu zakulacené, trošičku přihrbené a vypadají docela, jako by na sobě něco těžkého nesly, pod čím se hrbí. Připomínají obra Kryštofa opřeného o svou poutnickou hůl uprostřed řeky, na jehož zádech sedí malý Ježíšek. Ale co v našem břiše je tímto Ježíškem sedícím na ledvinách? Jen se podívejme a zjistíme, že tam jsou maličké, ale velmi významné nadledvinky. Hormony, které produkují, mají zásadní vliv na člověka činného ve světě. Člověk totiž potřebuje mít pocit, že zde s něčím bojuje, usiluje o přežití, aby nadledvinky produkovaly svůj hormon, jeden za tří, které dávají člověku až fyzicky zažít pocit smysluplnosti života. Máme-li dnes ovšem celý průmysl zaměřený na to, aby tato produkce nadledvinek byla vyvolána bez náležité aktivity, nejen že je to nezdravé, ale tlumí to nutkavou potřebu angažovat se ve skutečných životních výzvách. Člověk, který chce být součástí občansky i lidsky angažované společnosti, s tím v podstatě nemůže dělat nic jiného, než sám za sebe nést všechno to, co má na tomto světě nést. Tak, jako obr Kryštof, a tak jako naše v proudu do široka rozkročené ledviny.